Archiv

Z našich deníčků

Poroučíme větru, lodím. Really?

Pár nadšených dospělých vodních myší si opět letos sbalilo svých pár švestek a nasedlo na loď Kapitánské lesní školy vstříc kapitánské zkoušce. Ztráty byly už od začátku povoleny, a tak hned první víkend byly nebohé krysy hozeny do vody. Z jejich zápisků se bohužel dochoval jen zlomek.

Pátek vosumnáctýho května – Ty brďo, asi hodinu před odjezdem zjistím, že nejedu do Roztok u Prahy, ale u Křivoklátu. Tep mi stoupe asi na tři sta. No nic, tož chytnu prvý pomalík a šinu si to na druhý konec republiky. Hrubě nestíhám. Naštěstí ostatní vodáci jsou na tom podobně, a tak v osum su tam ještě skoro sám. Zahájení, seznamovačky a zajímavé zjištění, že slečny jsou v menšině. Tož o jejich přízeň se musí bojovat všemi dostupnými prostředky.

Sobota devatenáctýho – Do neoprenu. Hop a skok a jsme v kanálu. Ne, nedělám si srandu, myslím ten vodácký. Jedna vlna, druhá vlna, glo glo glo, nádech, třetí vlna, rychle do vracáku. „Tak fajn, akorát příště zkus natočit dřív tělo.“ A znova a znova, je to lepší než tobogán, věřte mi. Usušit, nasvačit, vyčůrat, pomodlit! Do lodí. Náklon, přejezd, traverz, už mi z toho jde hlava kolem. Ano, kolem lodi, ale spodem. Glo, glo, glo…

Další poznámky se nedochovaly, neboť poslední část deníku skončila hluboko ve vlnách vodákažíznivého kanálu. Další deník byl ovšem nalezen kolem dvacátého června, tentokrát z plachetního víkendu.

Pátek sedmnáctého júna- Přežili zme víkend v i na kanále, a tak vyrážíme lítat na plachtách. Na začátek teorie plachtění, maluju si vobrázky plachet, je to fajn. Ňákej spoluvodák pak rozdělává voheň, tak plkáme, ale ne moc dlouho, prostě už stárneme, co se dá dělat. Dem spát jak malý děcka.

Sobota vosumnáctýho – Vstávám s nelibostí. Rozcvička je na mě moc rychlá, už aby byla ta snídaně. Su jak děcka na táboře. Nojo, jaký vedoucí…znáte to, né? Tak, teď nanosíme a nastrojíme plachetničky a vyjedeme. Ach ta volnost na vodě! Vobčas akorát víc foukne a loď se malinko nahne na jeden bok. Kdo správně vyvažuje, ten jede. Křižujeme, přiostřujeme a odpadáme. Počkat, odpadává plachetnice, ale pomalu i my. Máme hlad a oni nám řeknou: „Vemte si ešáky a chyťte si nás.“ Křižujeme vo sto šest, abychom se dostali k lodi se žrádlem, a řídíme se heslem: „Kdo blbě plachtí, nežere.“

Neděle devatenáctýho – Závody plachetnic, co k tomu dodat. Vítr fouká vždycky tam, kam nechceš, a proto musíš nastavit správně plachty. Hlavně bacha při vobratu, plachtař praštěný ráhnem není zrovna nejlepčí. Nebo jo?

Ze zápisků našich myší lze leccos vyčíst, ovšem na konec příběhu si budeme muset ještě pár týdnů počkat. Největší žůžo-dobrodrůžo na vodě i ve vodě čeká budoucí kapitány v létě na Stvořidlech. Přejme jim tedy dobrý vítr a správný náklon.

Z deníků frekventantů přepsala Klusajda.